|
Vážení čtenáři,
v květnovém „tipu“ se vypravíme do mé oblíbené galerie ve Smečkách. Tato nenápadná galerie si udržuje vysoký standard v kvalitě výstav. Galerie se zaměřuje výhradně na grafiku a grafické koláže. Tuto oblast výtvarného umění prezentuje zajímavě, v kvalitním prostředí, výstavy pravidelně obměňuje a nikdy nezapomene na špičkový katalog. V současné době probíhá v galerii unikátní výstava „Česká koláž – ze sbírky Pražské plynárenské“, která prezentuje přibližně třetinu sbírky (celá sbírka obsahuje více než 400 děl od 58 autorů) a jak uvádí katalog: v kolekci se nachází řada jedinečných a dnes již v některých případech těžko dostupných ukázek z tvorby výrazných osobností nejrůznějšího zaměření.
Z klasiků, začínajících v období první republiky, je několika ukázkami zastoupen Adolf Hoffmeister. Nadsázka a ironie proniká do koláží Františka Skořepy, zřetelně spojených s atmosférou meziválečného období. Nesmírně cenné jsou surrealistické koláže Jindřicha Štýrského z třicátých let, v nichž se projevuje jeho vytříbená schopnost vyjádření složitými symboly. Totéž platí pro Toyen, jejíž koláže se také objevují jen vzácně. Ve stejném desetiletí vytvářel koláže i Karel Valter, který je známý hlavně jako malíř a kreslíř. Tehdy byl členem avantgardní umělecké Linie a dospěl k experimentálním kolážím z nalezených textů. K Linii patřil i Josef Bartuška, který Karla Valtera zpočátku ovlivňoval . Dále jsou zde díla velké a zároveň všestranné osobnostíi českého moderního umění Václava Zykmunda, vycházejícího z odkazu surrealistických myšlenek. Širší kolekcí je zastoupen Libor Fára. V jeho vystavovaném díle je kromě osobitých asambláží či objektů z dřevěných prvků také pozoruhodný soubor fotomontáží, nazvaný Černá neděle (1981). Pozdní surrealismus představuje ve sbírce Jan Švankmajer, který je jedním z mála umělců, schopných ještě dnes ztvárnit tvůrčím způsobem tento vlivný a pro 20. století zásadní směr. Ivo Medek se zabývá koláží a asambláží. Navazuje stejně jako Švankamajer na surrealismus, přičemž často reaguje na současné společenské a politické události. . Má osobitý smysl pro vyjádření absurdity, na svět pohlíží s ironií a nadsázkou.
Na výstavě je i část reprezentativního souboru prací Jiřího Koláře. Jsou zde také koláže i experimentální fotografie Běly Kolářové, dnes velmi vzácné. Celé autorčino pozoruhodné a velmi osobité dílo není nijak rozsáhlé. Je přínosné, že je typickými ukázkami (kompozicemi z patentek či elektronických součástek) zastoupeno v této sbírce. Malým, ale pečlivě vybraným souborem raných koláží z první poloviny šedesátých let je zastoupen Jan Kotalík, který se stejně jako Kolář, výrazným způsobem právě tehdy vřadil do mezinárodních souvislostí. Tvorbu básníka a výtvarníka Ladislava Nováka tu představuje kolekce, zahrnující jeho nejdůležitější metody (frotáž, alchymáž, frontáž..), které od šedesátých let až do své smrti rozvíjel v nejrůznějších variantách a kombinacích. Stejně jako Kolář, Novák a někteří další, objevil také Ivo Vodseďálek vlastní výtvarné postupy, odpovídající jeho bohaté imaginaci a vyhraněnému názoru. Zajímavá je jeho metoda vycházející z puzzle, v níž se spojuje autorova osobitá imaginace se smyslem pro systém. Skupinu Sedm v říjnu zastupuje Zdeněk Seydl, který od dětství vynikal kreslířským nadáním. Jeho nevyčerpatelná představivost a kultivované dekorativní cítění se projevují s typickým smyslem pro humor také v kolážích. V tvorbě Jánuše Kubíčka, který byl především malíř, se prosazuje nejen vyhraněný smysl pro přesnou, uspořádanou skladbu, ale i bohatá fantazie. Dalšími ukázkami je zastoupen Čestmír Kafka, Dalibor Chatrný, Radek Kratina, Jan Kolbasa, Jaroslav Vožniak, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek. Z umělců pozdějších generací zastoupených ve sbirce jistě stojí za zmínku Pavla Aubrechtová, která si našla v koláži metodu, jejíž možnosti systematicky rozvíjí ,aniž by je vyčerpala. Má vlastní postupy, využívá například cigaretových papírků nebo různými způsoby utvářených ručních papírů, které jsou krásné samy o sobě, stačí jen zdůraznit rytmus jejich struktur.
Tak až potud katalog výstavy i když se musím ztotožnit i s dalším textem, který uvádí: "Sbírka Pražské plynárenské tvoří pozoruhodný celek, zahrnující tvorbu výrazných představitelů několika generací a ve svém důsledném zaměření nemá u nás obdobu". Proto si nenechte uniknout tuto zajímavou a unikátní výstavu, mohu jen potvrdit, že katalog výstavy nelže a čas strávený prohlídkou expozice má svoji hodnotu a pro toho kdo má výtvarné ambice je vysoce inspirativní.
Je jen škoda, že není vystavena větší část sbírky, protože prostory to umožňují, ale bohužel to je dnešní trend výstavnictví. Výstavy jsou obecně koncipovány jako jakési architektonické dílo, jehož koncepce silně omezuje počet exponátů. Já osobně bych radějí viděl více koláží a oželel estetickou stránku okolí.
Prameny:
Katalog výstavy “Česká koláž“, Galerie Smečky, Jiří Machalický
|
|
.png)
Karel Valter
Houby
|
|
Stručný průvodce technikami koláže:
- Koláž (Wikipedia).
- Asambláž je výtvarná technika, která dává dvojrozměrnému obrazu třetí, prostorovou dimenzi. Dalo by se říci, že je třírozměrnou obdobou koláže. Byla vynalezena dadaisty. Používají ji i surrealisté. Plocha obrazu není pojednána pouze malířsky, ale jsou na ní navíc různými technologickými postupy fixovány další předměty nebo jejich části, např. lisováním, vázáním, svářením, nýtováním.
- Slovo frotáž má více významů:
- přenášení otisku reliéfní struktury podložky měkkou tužkou na papír,
- barvení látek – vzniká obtiskáváním nabarvených drobných předmětů na látku.
- Fumáž - text se destruuje, záměrně na něj nechává technikou drippingu stékat barvu, začerňuje se kouřem ze svíčky a překresluje plynulými liniemi.
- Alchymáž. Pomocí acetonu se rozmýjí tiskové barvy na reprodukci obrazu nebo na tištěném textu. Technikou alchymáže je také možno přetisknout text na jinou reprodukci nebo čistý papír froasáže.
- Froasáž (nebo také muchláž) spočívá v tom, že výtvarník zmuchlá papír a nerovný povrch potře zředěnou tuží nebo barvou. V místech zlomu vyniká kresba, která se dále dále interpretuje, většinou do podoby různých bytostí. Výtvarně jsou velmi působivé především reprodukce postav, které mají místo hlavy útvar s nebezpečně ostrými.
|