Významné trendy současných technologií

Autor:
Jiří Živnůstka, Adastra

     

Bude přizpůsobení ICT jednotlivým částem byznysu funkčním receptem na zlepšení dodávek? Bude ICT řídit, co byznys potřebuje, nebo se pro něj stane servisní organizací? Budeme dále budovat „jaderné elektrárny“, nebo přizpůsobovat řešení byznys potřebě a aplikovat princip „value for money“?

Možná by stálo za to se zamyslet, co to vlastně úspěšné ICT znamená? Několik posledních let je stále slyšet stará známá písnička – byznys neví, co chce, vs. IT nám nedodává to, co potřebujeme, nebo je to tak neskutečně drahé, že si to nemůžeme dovolit. Pojďme se podívat, zda se s tímto stavem dá něco dělat.

Kde je problém

Požadavky jsou rozsáhlejší, procesy komplikovanější a provázanější, technologická podpora a integrovanost jsou náročnější. Procesy a náklady spojené s vývojem a hlavně i následnou podporou jsou náročnější a dražší.
Když se podíváme perspektivou několika posledních let na vývoj ICT organizací, jejich struktur, procesů, architektury a způsobu fungování, vidíme, že se organizace ICT mění. Přizpůsobují se. Posledním trendem je posun od competency center/ liniového modelu podporující jednotlivé technologie nebo aplikační oblasti přes model poskytující tzv. výrobní linky jednotlivým byznys jednotkám. Každý z těchto modelů s sebou nese samozřejmě svá pozitiva i negativa.
Podíváme-li se na model přizpůsobený byznys jednotkám, napadne nás, jak dobře a efektivně bude ICT jednotka schopná dodávat a jak bude efektivnější a lepší komunikace mezi oběma aktéry dodávky. Horší situace nastane v případě řešení transverzálních projektů, to znamená projektů pokrývajících více než jednu byznys jednotku. Pak nastává boj o to, kdo vlastně nese konečnou zodpovědnost za dodávku a sjednocení pohledu na design a následnou realizaci.

Další trendy I C T

Dalším významným trendem současné doby je vyčleňování ICT do dceřiných organizací, to znamená mimo primární byznys finanční instituce. Z mnoha pohledů se jedná o smysluplný krok, který ale přináší mnoho nutných procesních a personálních nákladů (overhead) na straně IT i byznysu včetně narůstající práce spojené se specifikováním zadání a převzetím dodávky. V případě, že se to spojuje ještě s outsourcingem, začíná zajímavé „představení“. Změnit chod, principy, zvyklosti společnosti, odladit v ní nastavené procesy a především změnit způsob myšlení lidí, je velký krok, který není možné učinit ze dne na den.
Důležitá oblast, před kterou stojí a budou organizace stát, je způsob, jak vybudovat funkční rozhraní (interface) mezi byznys požadavky a technickou realizací. Tento interface musí být schopen relevantně validovat a navrhovat řešení, která budou smysluplná po technologické i nákladové stránce. Zároveň musí také umět vyhodnotit to, co je opravdu nutné do řešení zakomponovat a jakým způsobem, aby mělo charakter, který požadujeme. Krásnou analogií je příklad, kdy se potřebujeme přesunout například lidi z jednoho břehu (řeky, jezera…) na druhý. Můžeme použít pramici, motorový člun, velkou loď či snad trajekt nebo – pokud budeme jezdit hodně často – postavíme odpovídající most.
Vyhodnocení přínosu jednotlivých řešení není jednoduchou záležitostí. A pokud zvolíme nějakou z těchto metod, nesmíme zapomenout na řízení očekávání, což je asi jedna z nejkomplikovanějších úloh společně s tím, jak řešit „upgrade“ z pramice na trajekt. Velmi zajímavou položkou u takových projektů není jen jejich pořizovací cena, ale i náklady na provoz, které během několika let mohou mnohonásobně převyšovat počáteční investici.

Jednoduché aplikace a vyšší kvalita zákaznického servisu

Jde tedy o to, že v některých případech budeme postupovat koncepčně, v jiných třeba cestou „Quick Win“ (rychlého vítězství). Za zamyšlení stojí, zda je nutné, aby aplikace měla ideální vlastnosti, nebo zda se nevyplatí implementovat to, co použijeme z větší části – například ze 70 % – a zbytek realizovat jinou formou, třeba manuálními vstupy. Proces těchto vstupů lze zabezpečit školením pro bankovní poradce.
Každopádně jednou z velkých výzev nejen pro nově vznikající retailové banky orientované na internetový kanál bude vytváření jednoduchých aplikací tak, aby klient nemusel typické příkazy nebo manipulaci s účty dělat přes několik kliknutí, ale měl vše na dva kliky s tím, že by měl předvyplněná data. Mnoho z vás bude oponovat, že něco podobného již existuje, přesto si myslím, že je co dohánět – pokud budu porovnávat třeba s ovladatelností produktů Apple.
Kromě jednoduchosti a přívětivosti bude třeba zajistit vyšší kvalitu zákaznického servisu. Avšak taková technologická podpora skrývá nelehký projekt. Nejde však jen o aplikaci, ale i o procesy, trénink zaměstnanců a segmentovaný přístup k zákazníkovi. Každopádně konkurence na trhu se bude zvětšovat a klient si bude vybírat nejen podle aktuálního nejlepšího produktu, ale i podle toho, jakým způsobem s nimi banka komunikuje a jakou službu mu nabízí.

Balíková řešení nebo vývoj na klíč?

Vzhledem k situaci spojené s globalizací infrastruktur ICT a sjednocováním aplikačního portfolia by ideálně všechny klíčové komponenty měly být balíková řešení. Osobně bych se přikláněl k přístupu více se přizpůsobovat balíkovému řešení a procesům, které jsou v nich již obsažené, než řešení za každou cenu ohýbat návykům a procesům dané organizace.
Existují samozřejmě také důvody, kdy není tak jednoduché používat balíková řešení, ať už z legislativního důvodu nebo kvůli důvodům způsobeným lokálním prostředím. Předpokládám, že rozšíření takovýchto řešení v budoucnu s sebou přinese i více odborníků pokrývající danou znalost nástroje a tím bude jednodušší získat alternativního dodavatele, čímž se odstraní plná závislost na znalosti jednoho dodavatele, který zná dané proprietární řešení implementované v bance na klíč.
Podpůrná řešení menšího charakteru půjdou předpokládanou cestou vývoje na míru, která v tomto případě z pohledu nákladů a přínosu pro organizaci dává největší smysl.

Velké otázky OUTSOURCINGU

Outsourcing je téma na samostatný článek, avšak podívejme se v krátkosti na jeho nejdůležitější pravidla a principy. Nejvýznamnějším krokem je rozhodnutí, kterou oblast chceme udržovat interní silou a které externí – ať už najatými konzultanty, nebo plným outsourcingem třeba do ciziny. Vždy budeme mít klasická omezení typu velikosti počtu pracovníků nebo nelineární potřeby zdrojů vzhledem k plánovaným projektům. Na druhou stranu při plánování rozpočtu se zahrnutím trendu posledních roků lze poměr externistů a internistů správně odhadnout.
Rozhodně velkou otázkou, která s outsourcingem neoddělitelně souvisí, je problém, zda mít společné týmy, nebo nechat celou dodávku na dodavateli. Obě možnosti mohou být správné. Podle mého mínění nejlépe funguje společný tým, ve kterém bude úzce spolupracovat zákazník s dodavatelem. Ne v tom smyslu, že zákazník bude mít klíčové role a dodavatel dodá programátorskou sílu, ale opravdu vyvážený a rovnocenný společný tým.
Z okamžitého pohledu se nemusí vždy jednat o efektivní variantu, ale z dlouhodobého hlediska to podle mne dává mnohem větší smysl. Ptáte se proč? V takovém projektu si zákazník dodávku „vezme více za svou“ a dobře ví, co se na projektu řešilo, jak a z jakého důvodu se tak postupovalo. Zodpovědnost za celkovou dodávku nese stále dodavatel.
Při rozhodnutí ohledně outsourcingu je potřeba zvážit, zda vnitřní nastavení organizace umožňuje a je schopné zadat vývoj, který se může vyvíjet ve vzdáleném městě nebo zemi. Velmi podstatné je rovněž pravidlo, že menší vývoj je lepší realizovat interně nebo s pomocí externích dodavatelů, větší projekty near-shoringem a teprve až pro opravdu velký vývoj použít off-shoring.

Závěrem

Může tedy existovat úspěšné ICT? A jak bude fungovat? Může! Úspěšné ICT je takové, které umí být byznysu partnerem a dokáže racionálně vyvažovat, co a za jakou cenu má smysl realizovat a jakým způsobem. A samozřejmě je tu „dodavatel“, partner technologického řešení, se kterým je byznys spokojen.

 Článek vyšel v časopise Bankovnictví (Economia)